Televizor Ametyst byl včetně jeho nadčasového designu vyvinut v Tesle Strašnice, kde byl také od roku 1960 vyráběn ve velmi velkých sériích. Ametyst má lehkou dřevěnou, fládrovanou skříň, hlavní ovládací prvky (hlasitost s tónovou clonou a kanálový volič s doladěním) se přesunuly na pravý bok (reproduktor na levý). Kvůli snadnějšímu zavedení do výroby byly převzata typologie šasi z Mánesa, stejně tak ovládací prvky přístupné z přední hrany televizoru, které mají o něco rozdílné funkce (zleva kontrast, řádková synchr., snímková synchr., jas). Pod ochranným sklem se nalézá plastová mřížka, za kterou je výškový elektrostatický reproduktor, který je u posledních sériích vypuštěn. Ochranné sklo se dá k čištění jednoduše vyjmout povolením dvou šroubů. Zadní stěna je papírová, na vrchu skříně je náhražková anténa – dipól. K televizi bylo možné zakoupit a připojit dálkové ovládání jasu a hlasitosti (výroby Tesla Liberec). Obrazovka o úhlopříčce 43 cm je uchycena na šasi, bývá většinou polské výroby, s metalizací, ale starším systémem s iontovou pastí. Zdroj má selenový usměrňovač, poslední výrobky mají řešené usměrnění polovodičovou diodou. Hlavní výhodou Ametystu je, že má řešené skupinové zpoždění vf části, díky čemu jeho podání obrazu patří mezi nejlepší – ve své době byl vyhledávaným televizorem jak pro kvalitu příjmu, tak i spolehlivost. Vyrobilo se ho přes 450 tisíc kusů a dodnes patří mezi nejběžněji se objevující elektronkové televizory. Odvozené skříňové verze Marold (Hollar, Brandl, Brožík) se liší zejména buzením rozkladových obvodů spolu s 53 cm obrazovkou a dvojčinným koncovým nf zesilovačem. Verze Ametyst-sektor používá již obrazovku se 110° vychylováním.
