Tesla typ 4001 ... 1953 - 57

Tesla typ 4002 ... 1954 - 57

Televizní přijímač 4001A vyvinuli českoslovenští technici koncem roku 1952, jeden z prototypů dostal k Vánocům i Klement Gottwald. V Tesle Strašnice byly zpočátku problémy se zavedením výroby, do zahájení vysílání 1. května 1953 bylo dokončeno pouze asi 300 ks (některé prameny uvádějí 100 ks) přijímačů 4001A. Proto se musely před zahájením vysílání dovézt ze zahraničí televizory typu Leningrad T2, aby byly pokryty všechny vybrané organizace. Tyto první přijímače nebylo možné běžnými občany zakoupit. Ve volném prodeji byly televizory Tesla od 17. července 1953, kdy již bylo vyrobeno něco přes 2000 ks. Po zvládnutí výroby se situace změnila, televizorů byl dostatek, ale nebyla poptávka z důvodu malé atraktivity vysílaného programu. Byly problémy se skladováním vyrobených televizorů, a tak byl přijímač zlevňován. Se zlepšováním programové nabídky zájem o televize stoupal, zlomovým okamžikem bylo pořízení přenosového vozu v roce 1955 – po prvním přímém přenosu hokejového utkání se všechny televizory do týdne vyprodaly… Přijímače se vyráběly pouze s malými změnami až do roku 1957, kdy byly ve výrobním programu Tesly Strašnice nahrazeny modernějším typem Mánes.

Začátkem roku 1954 se začal souběžně vyrábět i typ 4002A doplněný o rozhlasový přijímač (SV, DV, KV). U tohoto typu přibyla ještě možnost připojit gramofon – televizor používat jako zesilovač. Také bylo možné vypnutí obrazové části a přijímat pouze zvukový doprovod. Vypínač obrazové části měly i podtypy 4001-b a 4001-c. Bylo tedy možné přijímat kvalitnější vysílaní FM rozhlasu v čase kdy televize nevysílala (pouze monoskop a jako zvukový doprovod bylo rozhlasové vysílání) a šetřit tím energii, obrazovku a další komponenty rozkladové části.

Ke konci roku 1954 se prodával typ 4001 za 2.000 Kčs. Průměrná hrubá mzda tehdy byla 1.200 Kčs. Cenu pro typ 4002 udává katalog na 2980 Kčs (rok nezjištěn).

Celkem bylo vyrobeno dohromady (4001A+4002A) minimálně 110 tisíc kusů. Do dnešních dob se jich zachovalo vzhledem ke stáří poměrně velké množství. Pro podrobnější výzkum sháníme výrobní čísla a fotografie přijímače (zejména čitelné fotografie štítku a ideálně i s výrobními razítky na komponentech). Pokud jste tedy majitelem 4001A nebo 4002A, či odvozených podtypů, prosíme o zaslání fotografií vašeho přijímače na jeden z našich kontaktů. Rádi jej zařadíme do evidence.

Skříň je dřevěná, dýhovaná, vyráběná v několika barevných variantách, některé odlišnosti jsou dané datem výroby. Na levé straně se nalézá víčko seřizovacích potenciometrů (které velmi často chybí), jejichž hřídelky mají gumové návleky. Na vnitřní straně víčka je nalepen papír s popisem těchto ovládacích prvků. Na pravé straně skříně televizoru se nalézá páčkový vypínač. Na přední straně je ozvučnice potažená brokátem s lištami (u prvního provedení bez lišt), v levé polovině je výřez obrazovky s bakelitovým rámečkem. Obrazovka je asi jako u jediného televizoru té doby na světě bez ochranného skla. U typu 4002A se v pravé horní části nalézá ještě stupnice rozhlasového přijímače s magickým okem. Ve spodní části skříně je podle varianty přístroje několik černých bakelitových knoflíků ovládající nejdůležitější funkce. 4002A má ještě pod dvěma těmito knoflíky páčky směrem dolů ze stejného materiálu. Zadní stěna je z černého, vzácněji hnědého lisovaného papíru /obr. 8/, s potiskem. Novější provedení zadních stěn má v horní části naznačené výřezy pro anténní zesilovač.

Přijímač je konstrukčně rozdělený na několik samostatných šasí, připevněných k dřevěnému rámu – zdroj, vf + obrazový zesilovač, zvuk, rozklady a u typu 4002A je ještě navíc rozhlasová část.

Napájení je řešeno přes transformátor, jako usměrňovače je použita dvojice elektronek AZ4. Přijímač je přímozesilující, pevně naladěný na jeden kanál (Petřín/Ostrava nebo Bratislava), vysokofrekvenční část vychází ze sovětského lidového televizoru KVN49, design je volně inspirovaný Leningradem T2. Obrazovka je kulatá, o průměru 25 cm, s elektromagnetickým ostřením a na svou dobu moderním pentodovým systémem. Obrazovka nemá metalizaci, je zde použito elektromagnetické iontové pasti. Varianta obrazovky se zeleným stínítkem se používala v radarech Tesla, stejně tak elektronky vychází z vojenské součástkové základny, což umožnilo zavedení do výroby. Tato obrazovka vychází z amerického ekvivalentu typu 10BP4. Dá se říci, že použitá obrazovka 25QP20 je nejslabší částí přijímače. Měla velmi malou životnost, která byla ještě zmenšena při použití původního VN transformátoru a původního zapojení. V této kombinaci bylo nízké anodové napětí obrazovky. Stížnosti padaly i na výrobcem připuštěné špatné ostření v krajích stínítka. Náhradní obrazovky se sice vyráběly nejméně do roku 1967, ale jen v omezeném množství – výrobce počítal již s přestavbou na obdélníkovou 35 cm obrazovku (tak jak je to k vidění u většiny dochovaných televizorů /obr. 1/). Velkým plusem těchto televizorů 4001/2A je, že mají v zapojení obnovení stejnosměrné složky, což některé jiné televizory neměly ještě i o deset let později. Díky tomu obraz nemění při střihu kontrast a je celkově přirozenější. Oproti tomu mají přímou synchronizaci, bez automatiky, kvůli čemu je obraz a prokládání méně stabilní a více závisí na stavu elektronek. Celkově byl televizor ve své době ve srovnání s jinými typy hodnocený jako velmi spolehlivý, seřízený dává zejména s 35 cm obrazovkou velmi dobrý obraz.

Ú P R A V Y, doplňky a přestavby

Televizorům Tesla 4001A a 4002A patří zřejmě ještě jedno celosvětové prvenství – jedná se o nejvíce upravovaný a přestavovaný přijímač. Kombinace národu kutilů a socialistického hospodářství nechala vzniknout velké množství druhů přestaveb a doplňků, z rukou amatérů, ale i výrobce či systematických úprav odborných podniků. Bylo taktéž možné zakoupit jednotlivé komponenty a přijímač si postavit dle vlastních představ. Uvádíme pro zajímavost ty nejčastější přestavby a doplňky.

1. ÚPRAVY VELIKOSTI OBRAZU

a) Zvětšení obrazu bez zásahu do přijímače bylo možné zakoupením lupy naplněné destilovanou vodou – „akvárium“ /obr. 6/. Existuje několik odlišných provedení, pravděpodobně je vyrábělo více družstev. Nejběžnější provedení má kovový podstavec, na který se televizor postavil (na obrázku chybí) a lze použít pro zvětšení obrazovky o velikosti 25 i 35 cm.

b) Bez výměny obrazovky bylo možné dosáhnout zvětšení obrazu přiznáním maximální plochy stínítka obrazovky „na americký způsob“. Původní bakelitový rámeček se vyjmul, zvětšil se otvor v přední stěně a nahradil se rámeček jiným, umožňujícím maximální využití stínítka. Nejčastěji se používal bílý rámeček /viz obr. 5/. Navíc bylo potřeba upravit v zapojení linearitu.

c) Přestavba na obrazovku 35 cm je nejběžnější úpravou těchto přijímačů, většina (asi 2/3) dochovaných televizorů je takto upravená. Tuto úpravu doporučoval sám výrobce, a proto se původní obrazovky 25QP20 vyráběly pouze omezeně. Tyto přestavby se prováděly jak amatérsky, tak servisně odbornými podniky. Televize se přestavovaly nejčastěji na obrazovky Tesla 351QP44 nebo sovětské 35LK2B, případně i na polské 35MK2B s metalizovaným stínítkem. Tyto obrazovky se mechanicky i elektricky liší, takže i úpravy jsou provedeny trochu rozdílně. Přední stěna se vyřízla, instaloval se vlastní nebo koupený ozdobný rámeček, případně ochranné sklo, vyměnila se obrazovka, upravily vychylovací cívky a výkon a linearita
rozkladových stupňů. Takto upravenému televizoru kromě zvětšení úhlopříčky velmi vzrostla jakost obrazu i trvanlivost obrazovky.

2. ÚPRAVY vf ČÁSTI

a) Velmi častým namontovaným příslušenstvím je vf předzesilovač Tesla 4901A nebo modernější provedení 4902A /obr. 2/. Jedná se přímo o výrobky Tesly Strašnice. Tyto anténní zesilovače se montovaly dovnitř přijímače pod horní desku skříně, napájení se připojilo na svorkovnici televizoru a stínící pásek se propojil se šasi televize. Přijímači se zvýšila citlivost za cenu malého zvýšení šumu. Novější televizory mají na zadní stěně již vyznačen otvor pro montáž tohoto předzesilovače.

b) Dalším řešením zvýšení citlivosti a příjmu dalších vysílačů byla přestavba na superhet /obr. 3, obr. 4/. Kanálový volič se namontoval dovnitř do řady vedle knoflíků nebo na bok skříně a provedla se elektrická úprava vf části.

3. ÚPRAVY ROZKLADOVÉ ČÁSTI

a) Zvýšení vysokého napětí se dosáhlo výměnou za náhradový transformátor s feritovým jádrem a DY86 /obr. 7/, který byl vyvinut výrobcem, jakmile byly na trhu feritová jádra. Dále bylo možné zvýšit výkon řádkového rozkladu výměnou elektronky 6L50 za 6П13С (EL36).

Označení série