Rubíny měly být jakousi levnější alternativou našich Colorek a rozšířit nabízené portfolio televizních přijímačů. Na konci 80. let byl barevný televizor stále podpultovým zbožím. Tato řada Rubínů se však mezi spotřebiteli nechvalně proslavila jako jeden z nejhorších televizorů své doby. Bídné zpracování, nízká kvalita součástek – zejména obrazovek a elektrolytických kondenzátorů – studené spoje a další neduhy přispěly k vysoké poruchovosti. První Rubíny s „nepovedenou“ obrazovkou se tak válely u popelnic už na začátku 90. let.

Abychom ale jen nepomlouvali – když televizor funguje, dokáže nabídnout pěkný obraz. Je však pravdou, že některé kusy trpí opravdu podivnými závadami a občas si tak trochu žijí vlastním životem.

Během výroby došlo k několika změnám a vylepšením. Jednotlivé moduly proto nemusí být vždy záměnné mezi různými typy a verzemi, i když na první pohled vypadají stejně. Zajímavě je řešeno uchycení obrazovky do skříně. Při výměně se nejprve vysune černý lem, který je součástí masky. Ten je zacvaknutý na bocích a v horní části a jeho držáky se uvolňují zevnitř skříně. Následně se zpřístupní čtyři matice; po jejich odstranění lze celou obrazovku vysunout směrem dopředu. Výhodou tohoto řešení je, že není nutné demontovat šasi – ve skříni zůstává demagnetizační cívka i kostření obrazovky. Z hlediska servisu jde o elegantní řešení.