C430D – Text převzat od Lukáše: 

Televizní přijímač – superhet pro příjem barevného televizního vysílání v I. a III. pásmu podle normy OIRT. Přístroj je osazen germaniovými i křemíkovými polovodiči a umožňuje napájení ze střídavé elektrické sítě nebo z externího zdroje 12 V. Je vybaven obrazovkou typu IN-LINE s úhlopříčkou 25 cm a dekodérem barevného systému SECAM. Disponuje šesti senzorovými předvolbami s LED indikací.

Součástí jsou dvě prutové antény s přepínačem pro volbu mezi pruty nebo externím anténním vstupem. Přijímač je dále vybaven konektorem pro připojení videorekordéru, kulatým dynamickým reproduktorem a výstupem pro sluchátka. Spínaný napájecí zdroj pracuje synchronně s řádkovým rozkladem; přístroj je osazen voličem napájení ze sítě nebo z 12V zdroje a tyristorovým předregulátorem pro síťový provoz. Demagnetizace obrazovky je řešena LC obvodem aktivovaným relé. Zdroj vysokého napětí využívá násobič a napěťově závislý VN odpor v roli paralelního regulátoru. Konstrukce je modulová, s přípravou pro montáž UHF tuneru. Skříň je plastová a vyráběla se v několika barevných provedeních.

Na svou dobu šlo o poměrně pokrokový přístroj, který však trpěl velmi nízkou kvalitou použitých součástek a byl pověstný svou krajní nespolehlivostí. Zapojení je poměrně složité a využívá řadu atypických součástek, které jsou dnes prakticky nesehnatelné. Tyto televizory se do Československa oficiálně nedovážely, objevovaly se zde však neoficiální cestou, například prostřednictvím sovětských vojáků.

Od roku 1983 se vyrábělo mírně modernizované provedení C432, existuje také typové označení LC430. Rozdíly mezi jednotlivými verzemi se nepodařilo jednoznačně doložit – lze nalézt zcela shodné televizory označené jako C430 i C432. Naopak přístroje s označením C430 se vyskytují v několika provedeních, lišících se jak vzhledem čelního panelu (stříbrný nebo černý), tak typem předvoleb (senzorové či tlačítkové) i zapojením. Novější kusy například postrádají relé pro přepínání na AV vstup a liší se rovněž konstrukcí napájecího zdroje. Podle neověřených informací by se mělo jednat o přesnou kopii japonského televizoru značky Sankyo.

Přijímač se vyráběl v několika barevných variantách skříně. Jeho příkon činí 50 W, rozměry jsou 362 × 245 × 275 mm a hmotnost přibližně 9 kg. Pro vnitřní sovětský trh byl tento televizor uváděn pod názvem Aurora.