4001A 4002A

Televizní přijímač 4001A vyvinuli českoslovenští technici koncem roku 1952, jeden z prototypů dostal k Vánocům Klement Gottwald. V Tesle Strašnice byly zpočátku problémy se zavedením výroby, do zahájení vysílání 1.5.1953 bylo dokončeno pouze asi 300 ks (některé prameny uvádějí 100 ks) přijímačů 4001A, a tak se musely dovézt ze zahraničí televizory typu Leningrad T2, které byly přidělovány organizacím. Ve volném prodeji byly televize Tesla od 17. července 1953, kde již bylo vyrobeno něco přes 2000 ks. Po zvládnutí výroby se situace změnila a o přijímače přestal být zájem. Byly problémy se skladováním vyrobených televizorů, a tak byl přijímač několikrát zlevňován. Se zlepšováním programové nabídky zájem o televize stoupal, zlomovým okamžikem bylo pořízení přenosového vozu v roce 1955 – po prvním přímém přenosu hokejového utkání se všechny televizory do týdne vyprodaly… Přijímače se vyráběly pouze s malými změnami až do roku 1957, kdy byly nahrazeny modernějším typem Mánes. Celkem se vyrobilo přes 200 tisíc těchto televizorů a do dnešních dob se jich zachovalo vzhledem ke stáří poměrně velké množství. Číslování na štítku je podle série, na boku skříně vedle síťového transformátoru se nalézá datum výroby skříně.

Začátkem roku 1954 se začal souběžně vyrábět i typ 4002A, doplněný o rozhlasový přijímač (SV, DV, KV). Aby se šetřila obrazovka a rozkladová část, bylo u odvozených typů možné obrazovou část vypnout a poslouchat pouze zvuk – FM rozhlas, když zrovna televize nevysílala.

4001A-B má vypínač obrazu na samostatném knoflíku, 4001-C ho má spřažený s potenciometrem jasu.

Skříň je dřevěná, dýhovaná, vyráběná v několika barevných variantách, některé odlišnosti jsou dané datem výroby. Na levé straně se nalézá víčko seřizovacích potenciometrů (které velmi často chybí), jejichž hřídelky mají gumové návleky. Zevnitř víčka je papír s popisem těchto ovládacích prvků. Na pravé straně skříně televizoru se nalézá páčkový vypínač. Na přední straně je ozvučnice potažená brokátem s lištami (u prvního provedení bez lišt), v levé polovině je výřez obrazovky s bakelitovým rámečkem. Obrazovka je asi jako u jediného televizoru té doby na světě bez ochranného skla. U typu 4002A se v pravé horní části nalézá ještě stupnice rozhlasového přijímače s magickým okem. Ve spodní části skříně je podle varianty přístroje několik černých bakelitových knoflíků ovládající nejdůležitější funkce. 4002A má ještě pod dvěma těmito knoflíky páčky směrem dolů ze stejného materiálu. Zadní stěna je z černého, vzácněji hnědého lisovaného papíru /obr. 8/, s potiskem. Novější provedení zadních stěn má v horní části naznačené výřezy pro anténní zesilovač.

Přijímač je konstrukčně rozdělený na několik samostatných šasí, připevněných k dřevěnému rámu – zdroj, vf + obrazový zesilovač + zvuk + rozklady a u typu 4002A ještě rozhlasová část.

Napájení je řešeno přes transformátor s dostatečnou výkonovou rezervou, jako usměrňovač je použita dvojice AZ4. Přijímač je přímozesilující, pevně naladěný na jeden kanál (Petřín/Ostrava nebo Bratislava), vysokofrekvenční část vychází ze sovětského lidového televizoru KVN49. 

Obrazovka je kulatá, o průměru 25 cm, s elektromagnetickým ostřením a na svou dobu moderním pentodovým systémem. Obrazovka nemá metalizaci, je zde použito elektromagnetické iontové pasti. Varianta obrazovky se zeleným stínítkem se používala v radarech Tesla, což umožnilo snadnější zavedení do výroby. Jinak je tato obrazovka americkým ekvivalentem typu 10BP4. Dá se říci, že tato obrazovka 25QP20 je nejslabší částí přijímače. Měla velmi malou životnost, která byla ještě zmenšena při použití původního VN transformátoru, který dává při původním zapojení malé vysoké napětí. Stížnosti padaly i na špatné ostření v krajích stínítka. Náhradní obrazovky se sice vyráběly až do konce 60. let, ale jen v omezeném množství, výrobce počítal již s přestavbou na obdélníkovou 35 cm obrazovku – tak jak je to k vidění u většiny dochovaných televizorů /obr. 1/. Velkým plusem Tesel 4001/2A je, že mají v zapojení obnovení stejnosměrné složky, což některé televizory neměly ještě i o deset let později. Díky tomu obraz nemění při střihu kontrast a je celkově přirozenější. Oproti tomu mají přímou synchronizaci, bez automatiky, kvůli čemu je obraz a prokládání méně stabilní a více závisí na stavu elektronek. Celkově byl televizor ve své době ve srovnání s jinými typy hodnocený jako velmi spolehlivý, seřízený dává zejména s 35 cm obrazovkou velmi dobrý obraz.

Velmi častým namontovaným příslušenstvím je vf předzesilovač Tesla 4901A nebo modernější provedení 4901A /obr. 2/. Tyto zesilovače se montovaly dovnitř přijímače pod horní desku skříně, napájení se připojilo na svorkovnici televizoru a stínící pásek se propojil se šasi televize. Přijímači se zvýšila citlivost za cenu malého zvýšení šumu. 

Dalším řešením zvýšení citlivosti a příjmu dalších vysílačů byla přestavba na superhet /obr. 3, obr. 4/. Kanálový volič se namontoval dovnitř do řady vedle knoflíků nebo na bok skříně a provedla se elektrická úprava vf části.

Zvětšení obrazu bylo možné buď zakoupením většího bílého bakelitového rámečku /obr. 5/ nebo lupy naplněné destilovanou vodou – „akvárium“ /obr. 6/.

Největší smysl dávala přestavba na 35 cm obrazovku Tesla nebo polskou Zelos (každá má trochu jiné rozměry). Tyto přestavby se dělaly jak amatérsky, tak servisně. Přední stěna se vyřízla, instaloval se vlastní nebo koupený ozdobný rámeček, případně ochranné sklo, vyměnila se obrazovka, upravily vychylovací cívky a výkon a linearita rozkladových stupňů. Většina dochovaných televizorů je takto upravená.

Zvýšení vysokého napětí se dosáhlo výměnou za dodávaný transformátor s feritovým jádrem a DY86 /obr. 7/. Dále se dal výkon řádkového rozkladu zvýšit výměnou elektronky 6L50 za 6П13С (EL36). 

Televizor 4001 byl několikrát zlevněn. Ke konci roku 1954 se prodával za 2.000 Kčs. Průměrná hrubá mzda tehdy byla 1.200 Kčs.