4001A 4002A

Televizní přijímač 4001A vyvinuli českoslovenští technici koncem roku 1952, jeden z prototypů dostal k Vánocům i Klement Gottwald. V Tesle Strašnice byly zpočátku problémy se zavedením výroby, do zahájení vysílání 1. května 1953 bylo dokončeno pouze asi 300 ks (některé prameny uvádějí 100 ks) přijímačů 4001A. Proto se musely před zahájením vysílání dovézt ze zahraničí televizory typu Leningrad T2, aby byly pokryty všechny vybrané organizace. Tyto první přijímače nebylo možné běžnými občany zakoupit. Ve volném prodeji byly televizory Tesla od 17. července 1953, kdy již bylo vyrobeno něco přes 2000 ks. Po zvládnutí výroby se situace změnila, televizorů byl dostatek, ale nebyla poptávka z důvodu malé atraktivity vysílaného programu. Byly problémy se skladováním vyrobených televizorů, a tak byl přijímač zlevňován. Se zlepšováním programové nabídky zájem o televize stoupal, zlomovým okamžikem bylo pořízení přenosového vozu v roce 1955 – po prvním přímém přenosu hokejového utkání se všechny televizory do týdne vyprodaly… Přijímače se vyráběly pouze s malými změnami až do roku 1957, kdy byly ve výrobě nahrazeny modernějším typem Mánes. Celkem se vyrobilo asi něco přes 75 tisíc těchto typů televizorů a do dnešních dob se jich zachovalo vzhledem ke stáří poměrně velké množství. Číslování na štítku je podle série, na boku skříně vedle síťového transformátoru se nalézá datum výroby skříně. Blíže viz tabulka ,,Označení série´´ (označení varianty pro Bratislavu není zatím potvrzeno).

Začátkem roku 1954 se začal souběžně vyrábět i typ 4002A doplněný o rozhlasový přijímač (SV, DV, KV). Aby se šetřila obrazovka a rozkladová část, bylo u odvozených typů možné obrazovou část vypnout a poslouchat pouze zvuk – FM rozhlas, když zrovna televize nevysílala. Blíže viz tabulka ,,Označení výbavy´´.

Skříň je dřevěná, dýhovaná, vyráběná v několika barevných variantách, některé odlišnosti jsou dané datem výroby. Na levé straně se nalézá víčko seřizovacích potenciometrů (které velmi často chybí), jejichž hřídelky mají gumové návleky. Na vnitřní straně víčka je nalepen papír s popisem těchto ovládacích prvků. Na pravé straně skříně televizoru se nalézá páčkový vypínač. Na přední straně je ozvučnice potažená brokátem s lištami (u prvního provedení bez lišt), v levé polovině je výřez obrazovky s bakelitovým rámečkem. Obrazovka je asi jako u jediného televizoru té doby na světě bez ochranného skla. U typu 4002A se v pravé horní části nalézá ještě stupnice rozhlasového přijímače s magickým okem. Ve spodní části skříně je podle varianty přístroje několik černých bakelitových knoflíků ovládající nejdůležitější funkce. 4002A má ještě pod dvěma těmito knoflíky páčky směrem dolů ze stejného materiálu. Zadní stěna je z černého, vzácněji hnědého lisovaného papíru /obr. 8/, s potiskem. Novější provedení zadních stěn má v horní části naznačené výřezy pro anténní zesilovač.

Přijímač je konstrukčně rozdělený na několik samostatných šasí, připevněných k dřevěnému rámu – zdroj, vf + obrazový zesilovač + zvuk + rozklady a u typu 4002A ještě rozhlasová část.

Napájení je řešeno přes transformátor s dostatečnou výkonovou rezervou, jako usměrňovač je použita dvojice elektronek AZ4. Přijímač je přímozesilující, pevně naladěný na jeden kanál (Petřín/Ostrava nebo Bratislava), vysokofrekvenční část vychází ze sovětského lidového televizoru KVN49. 

Obrazovka je kulatá, o průměru 25 cm, s elektromagnetickým ostřením a na svou dobu moderním pentodovým systémem. Obrazovka nemá metalizaci, je zde použito elektromagnetické iontové pasti. Varianta obrazovky se zeleným stínítkem se používala v radarech Tesla, což umožnilo snadnější zavedení do výroby. Tato obrazovka vychází z amerického ekvivalentu typu 10BP4. Dá se říci, že použitá obrazovka 25QP20 je nejslabší částí přijímače. Měla velmi malou životnost, která byla ještě zmenšena při použití původního VN transformátoru a původního zapojení. V této kombinaci bylo nízké anodové napětí obrazovky. Stížnosti padaly i na špatné ostření v krajích stínítka. Náhradní obrazovky se sice vyráběly až do konce 60. let, ale jen v omezeném množství, výrobce počítal již s přestavbou na obdélníkovou 35 cm obrazovku – tak jak je to k vidění u většiny dochovaných televizorů /obr. 1/. Velkým plusem těchto televizorů 4001/2A je, že mají v zapojení obnovení stejnosměrné složky, což některé jiné televizory neměly ještě i o deset let později. Díky tomu obraz nemění při střihu kontrast a je celkově přirozenější. Oproti tomu mají přímou synchronizaci, bez automatiky, kvůli čemu je obraz a prokládání méně stabilní a více závisí na stavu elektronek. Celkově byl televizor ve své době ve srovnání s jinými typy hodnocený jako velmi spolehlivý, seřízený dává zejména s 35 cm obrazovkou velmi dobrý obraz.

Velmi častým namontovaným příslušenstvím je vf předzesilovač Tesla 4901A nebo modernější provedení 4902A /obr. 2/. Tyto zesilovače se montovaly dovnitř přijímače pod horní desku skříně, napájení se připojilo na svorkovnici televizoru a stínící pásek se propojil se šasi televize. Přijímači se zvýšila citlivost za cenu malého zvýšení šumu. 

Dalším řešením zvýšení citlivosti a příjmu dalších vysílačů byla přestavba na superhet /obr. 3, obr. 4/. Kanálový volič se namontoval dovnitř do řady vedle knoflíků nebo na bok skříně a provedla se elektrická úprava vf části.

Zvětšení obrazu bylo možné buď zakoupením většího bílého bakelitového rámečku (za cenu mírně zhoršené linearity obrazu bez úpravy v zapojení) /obr. 5/ nebo lupy naplněné destilovanou vodou – „akvárium“ /obr. 6/.

Největší smysl dávala přestavba na 35 cm obrazovku Tesla nebo polskou Zelos (každá má trochu jiné rozměry). Tyto přestavby se dělaly jak amatérsky, tak servisně. Přední stěna se vyřízla, instaloval se vlastní nebo koupený ozdobný rámeček, případně ochranné sklo, vyměnila se obrazovka, upravily vychylovací cívky a výkon a linearita rozkladových stupňů. Většina dochovaných televizorů je takto upravená.

Zvýšení vysokého napětí se dosáhlo výměnou za oficiálně náhradový transformátor s feritovým jádrem a DY86 /obr. 7/. Dále se dal výkon řádkového rozkladu zvýšit výměnou elektronky 6L50 za 6П13С (EL36). 

Ke konci roku 1954 se prodával typ 4001 za 2.000 Kčs. Průměrná hrubá mzda tehdy byla 1.200 Kčs. Cenu pro typ 4002 udává katalog na 2980 Kčs (rok nezjištěn).