Přenosné barevné Elektroniky řady 430

Oficiálním dovozem byla pouze Elektronika C431D. Na Elektroniky C430D a C432D lze však u nás a na Slovensku občas narazit. Byly dovezeny individuálně, nebo vyhandlovány od sovětských vojáků. S ohledem na rok výroby byly tyto přenosné barevky jedinou možností. Verze C430D a C432D jsou v podstatě shodné. 

Přijímače se vyráběly v závodech Viton (430) a Mezon (431, 432) v Leningradu.

C430D – Text převzat od Lukáše: Televizní přijímač – superhet pro příjem barevného vysílání v I. a III. pásmu dle normy OIRT, osazený germaniovými a křemíkovými polovodiči, pro napájení ze střídavé sítě nebo zdroje 12 V. Obrazovka typu IN-LINE o úhlopříčce 25 cm, dekodér pro barevný systém SECAM. Šest senzorových předvoleb s LED indikací. Dvě prutové antény s přepínačem pro výběr prutů nebo anténního vstupu. Konektor pro připojení videorekordéru. Kulatý dynamický reproduktor, výstup na sluchátka. Spínaný zdroj běžící synchronně se řádkovým rozkladem, volič napájení ze sítě nebo 12 V, tyristorový předregulátor pro napájení ze sítě. Demagnetizační LC obvod aktivovaný pomocí relé. Zdroj VN s násobičem a napěťově závislým VN odporem jako paralelním regulátorem. Modulová koncepce, příprava pro montáž UHF tuneru, plastová skříň v různých barvách.

Na svou dobu dosti pokrokový přístroj, který však trpěl na mizernou kvalitu součástek a byl vyhlášený svou tragickou nespolehlivostí. Zapojení je dost složité a používá atypické součástky, které se dnes nedají sehnat. Tyto televizory se sem oficiálně nedovážely, ale pašovali je sem například ruští vojáci. Od roku 1983 bylo vyráběno mírně modernizované provedení C432, dále existuje např. typ LC430. Odlišnosti mezi těmito typy jsem neodhalil, lze najít zcela identické televizory označené jako C430 i 432, naopak kusy označené 430 se objevují ve více provedeních lišících se jak vzhledem panelu (stříbrný/černý) a typem předvoleb (senzorové/tlačítkové), tak zapojením – novější kusy nemají relé na přepínání na AV vstup, také se liší zapojení zdroje. Podle neověřených informací by se mělo jednat o přesnou kopii japonského televizoru Sankyo. 

Vyráběl se v někiloka barevných variantách skříně. Příkon přijímače je 50 W, rozměry 362x245x275 mm a hmotnost pak skoro 9 kg. Pro vnitřní sovětský trh tato televize měla název Aurora.