Tuto řadu přijímačů vyráběla Tesla Bratislava, větší hudební skříně se kompletovaly v Tesle Litovel. Jedná se o malé šasi, které je kupodivu již vybaveno VKV jednotkou – přijímač je tedy čtyřrozsahový, proto Kvarteto. Přijímač má tlačítkovou soupravu, kde jsou rozprostřeny krátké a střední vlny do dvou pásem. Ovládacími prvky zpředu vlevo se ovládá hlasitost a tónová clona, vpravo pak rozdělené ladění pro AM a FM. Napájecí napětí se usměrňuje suchým článkem (Graetzův můstek). Přijímač je klasický superhet, demodulace FM je řešena poměrovým detektorem. Oválný reproduktor je u některých verzí doplněn ještě dalšími. Rádio je vybaveno feritovou anténou s přepínačem na zadní straně. Magické oko je typu EM80 nebo EM81.
Kvarteto 525A OIR(T) (1958-1959) – nejběžnější provedení pro tuzemský trh, ale také bohužel nejméně vybavené. Starší provedení má dokonce otvory na boční výškové reproduktory, ty ale nejsou osazeny.
Verze označená razítkem na šasi 01 má osazený ladicí kondenzátor s jiným průběhem. Tomu odpovídá i odlišná stupnice.
Kvarteto 525A (CCIR) (1958-?) – exportní provedení do Německa s rozsahem FM CCIR 87,5-100 MHz. Navíc má otočnou dvojitou feritovou anténu, pravděpodobně zahraniční výroby. Ta se ovládá bovdenem přes knoflík na pravém boku. Dále disponuje i anténním dipólem. Rádio je doplněno dvojicí elektrostatických reproduktorů Princeps TE10 a přípojkou externího reproduktoru. Osazeno magické oko EM81, koncová elektronka je značky Mazda. Popisky stupnice a zadní stěny jsou v angličtině.
Melódia 527A (1959-1960) – je „facelift“ Kvarteta 525A OIRT, kde se změnil design skříňky. Šasi zůstalo v podstatě stejné. Již standardně je montován elektrostatický výškový reproduktor a přípojka externího.
Traviata 534A (1960) – velmi vzácně se objevující se varianta Melódie 527A v provedení tuneru s oddělenou reprosoustavou. Ta obsahuje 2 výškové reproduktory o průměru 100 mm a jeden eliptický o rozměru 200×151 mm. Magické oko se přesunulo za stupnici přijímače, a ten je navíc vybaven nízkými chromovými nožkami.
Poém 1005A (1959-1960) – je varianta Melódie 527A jako stolní gramorádio. Je osazen čtyřrychlostním šasi řady H21 (hadí hlava). Výškový reproduktor nemá, zato je zde dvojice reproduktorů o rozměrech 200×150 mm atypicky vyzařujících do stran.
Supraphon LE61 (1958-1960) – je skříňová varianta gramorádia Poém 1005A. Skříň je robustní, přístup ke gramofonu je pomocí dvojice dvířek – zpředu a svrchu a je možné ji uzamknout klíčkem. Pod gramofonem se nalézá prostor pro desky. Hudební skříň má dvojici reproduktorů vyzařujících dopředu o průměru 200 mm, a navíc je pod nimi bassreflexový otvor. Na každé straně skříně se nalézá výškový reproduktor o průměru 100 mm, a ty vyzařují do stran (3D efekt). Šasi je na dřevěném rámu. Magické oko se přesunulo za stupnici přijímače.
Supraphon LE640 (1960-1961) – je „odlehčená“ varianta LE61. Gramorádio dostalo nožky, gramofon se přesunul nad přijímač, aby uvolnil místo pro diskotéku. Skříňku lze opět uzamknout klíčkem. Magické oko se zde nalézá na brokátu. Skříň je vybavena pouze jedním oválným reproduktorem o rozměru 200×150 mm a jedním výškovým o průměru 100 mm.
Supraphon LE640A (1961-1962) – verze A se od svého předchůdce liší sloučením rozprostřených pásem a osazením DIN konektoru (pětikolík).
