Přijímač prošel během let několika úpravami:
První verze měly předvolbu typu KTJ, papírovou zadní stěnu (minimálně do 4407. kusu) a údajně uměly přijímat jak normu PAL, tak i SECAM. Televizor je na tuto možnost uzpůsoben, ale u většiny přístrojů PAL osazován nebyl. Krátce po začátku výroby byla nahrazena předvolba KTJ modernější sedminásobnou předvolbou s terči uprostřed nebo s velkými terči tlačítek. Měnila se také povrchová úprava skříně. Část série měla stříbrné nožičky. Existují také dvě verze masky (s černým lemem nebo bez).
Teslacolor s 61LK3C. Občas lze natrefit na kus s obrazovkou 61 cm. Namísto plastového lemu obrazovky je doplněn dřevěný rám. Tato úprava s největší pravděpodobností není tovární, i přesto, že všechny námi viděné přijímače se úpravou shodují. Šlo asi o servisní úpravu při nahrazení původní 59 cm novou 61 cm. Dřevěný rám odpovídá výřezu z černobílého Zenita. Zkoumaný kus s takovouto úpravou nemá zalakované matice šroubů upevnění obrazovky a ani rozteče neodpovídají.
Oživení přístroje v dnešní době už vyžaduje trochu znalostí a trpělivosti. Jen blbec tuto řadu televizorů v nálezovém stavu jen tak zapne. Jednou z typických závad v koncových stupních bývá vadný napěťově závislý odpor (NZO) pro stabilizaci VN. Závada se projevuje tak, že vysoké napětí rychle neustále stoupá až nad mezní hodnoty obrazovky. To může způsobit kromě dalších závad i zničení obrazovky a jako bonus se ještě ozáříme RTG. Tuto nepříliš značnou stabilizaci můžeme oželet a NZO, který má odbočku ostření obrazovky jednoduše nahradíme trimrem ostření z řady C416. Častým problémem je také vyčerpaná obrazovka. Tyto sovětské obrazovky byly problematické již v době výroby. V našem případě pomohla regenerace.