Minicolor se s největší pravděpodobností nevyráběl sériově i přesto, že vyšel servisní návod. Proč se sériové výroby nedočkal můžeme jen spekulovat. Ale pravděpodobně byl problém s obrazovkami ze Sovětského svazu, proto asi také v Oravě začali vyrábět Oravana s obrazovkou Toshiba a italskou skříní. Práce konstruktérů však nepřišla vniveč a na Minicolora navázali ve Strašnicích Mánesem v roce 1985. Skříň je u Mánesa téměř shodná, je užito standardní předvolby.
Tento žlutý kus jsem si mohl prohlédnout osobně a mnohé vypovídá o tom, jak prototypy vznikaly. Nejprve k jeho historii. Byl nalezen v jedné pozůstalosti ve středu Čech. Dle stavu opotřebení a vyměněné obrazovce (rok 1991) byl někde běžně v provozu. Je tak pravděpodobné, že ve Strašnicích sloužil jako vzor pro Mánesa. Dle značení v servisním návodě se má jednat o vývoj na Oravě. Po barevných přijímačích byla v 80. letech velká poptávka, tak není divu, že i prototyp se dostal mezi lid.
Nejzajímavější je skříň přístroje. Byly vytvořeny jednotlivé tvary. Ještě neměli formu na celý odlitek. Následně byly tvary slepeny, celá skříň začištěna a dostala lak. Ten není příliš kvalitní a vznikal někde na koleni (především žlutá). Je vidět, že zadní černou část nalakovali i s části antén.
Dále je pak na plošném spoji vidět chybějící masku.
Neobvyklé jsou i přepínače kanálů (shodné jsou i u jednoho prototypu v řadě 110 ST). Do běžné výroby se však nedostaly. Ladění s dvířky je použito ze Saturna a otočeno o 90°.