Luník je první tranzistorový přijímač vyráběný v Tesle Bratislava a zároveň první stolní tranzistorový přijímač vyráběný sériově v Československu. Skříňka a design jsou shodné s přijímačem Sputnik, který se začal vyrábět v Bratislavě o rok dříve a byl ještě osazen elektronkami. Jak Luník, tak Sputnik se poté vyráběly souběžně.
Přijímač má tři rozsahy, klávesové přepínání a je napájen z baterií. Celkem v zapojení najdeme sedm tranzistorů a dvě germaniové diody. Pro pásma SV a DV je použita feritová anténa. Některé vývozní verze mají navíc doplněnou teleskopickou anténu pro rozsahy krátkých vln – viz tabulka. Skříňka je vyrobena z plastické hmoty a dodávala se v několika barevných provedeních. Zadní stěna je zhotovena z papíru. Zajímavý je použitý méně obvyklý podlouhlý reproduktor ARZ631.
Základní verze 314B má rozsahy SV, DV a KV. Verze 314B-5 nemá rozsah DV, ale rozšířené KV rozdělené do dvou pásem. Vývozní verze se liší osazením tranzistorů, což umožňuje vyšší nf výkon. Verze 316B a 317B mají pouze střední vlny a nejsou vybaveny klávesovými přepínači; vypínač je zde spojen s regulátorem hlasitosti.
Dobová reklama nabízela rozhlasový přijímač Luník jako společníka doma, na zahradě, na chatě i při kempování. Je to takový „kočkopes“ – pro stolní přístroj chybí síťový transformátor a pro skutečně variabilní použití je stolní provedení poněkud nepraktické.