R.045 výroba asi 1926-1928. Jedná se o truhličku (čtyřlampovku) střední třídy s bateriovým napájením (anodová baterie 80 až 110 V, anodová baterie 35 až 50 V, mřížková baterie 9 V a žhavicí baterie 4 V) bez reproduktoru. Ovládací prvky jsou umístěné na přední kolmé ebonitové stěně (uvádí se i provedení se šikmým panelem). Z důvodu nestálých parametrů lze nastavovat žhavicí napětí elektronek: všech současně, pro 1. elektronku, 2. elektronku a 3. a 4. elektronku dohromady. Taktéž lze žhavení kontrolovat na vyvedených kontrolních pinech. V podstatě se jedná o konstrukčně vývojově nejstarší typ přijímače, jelikož první a zároveň jediná vf lampa je zapojená jako audion (detektor se zpětnou vazbou). Ačkoliv by přijímač vykazoval dobré příjmové parametry, tak při určitém nastavení zpětné vazby sám vysílal do antény, a tím rušil další okolní přijímače, což nebylo pro rozvoj rozhlasu zrovna žádoucí. Přijímače tohoto zapojení se vyřazovaly mezi prvními, a tak se jich dochovalo málo. Ladění je rozprostřeno do pěti pásem na středních a dlouhých vlnách + přepínač na vstupu DV/SV. Následuje první a druhý nf stupeň, mezi druhým a koncovým stupněm je ještě přepínač šířky pásma. Přijímač je vybaven přepínačem a zdířkami pro reproduktor nebo sluchátka či jejich dvojice. Skříňka byla pravděpodobně vyráběna ve více provedeních (tmavá, světlá), s madly na bocích a případně i ozdobným lemováním. Existuje varianta s popisky jak v češtině, tak i angličtině.
Přijímač na fotografiích patřil mému strýci docentu Svatošovi z obce
Sedlec-Prčice, pokud by někdo poznal tento konkrétní kus, ať se mi
prosím ozve, děkuji.
R.054 Neutrofour výroba asi 1927-1928. Jedná se o truhličku (čtyřlampovku), která je napájená z baterií (anodové: 45 V, 90 V, 110 V; mřížková: 9 V; žhavicí: 4 V) bez reproduktoru. Skříň je klasicky dřevěná, ve světlém nebo tmavém provedení. Na levé straně najdeme přípojku antény a uzemnění, na pravé konektor baterií. Přední panel je jako u většiny truhliček z ebonitu, popis ovládacích prvků je v češtině nebo angličtině. Najdeme na něm přepínač odboček vstupní cívky, potom dvojici ladicích kondenzátorů s mikroladěním a štěrbinovými stupnicemi, vyvedené měřicí piny žhavení, ovládání neutralizačního kondenzátoru, vypínač koncového stupně (při tichém poslechu nebo poslechu do sluchátek) a zdířky pro reproduktor. Vrchní část přijímače zezadu obsahuje štítek. Na odklopném víku se nalézá schéma. Po jeho otevření (kromě toho, že máme přístup do přijímače) můžeme nastavovat žhavení elektronek L1, L2 a L3+L4. Zajímavostí tohoto přijímače je, že je v zapojení neutrodyn. Zde byla kritická zpětná vazba, která by měla za příčinu silné vyzařování do antény (rušení okolních přijímačů) a hvízdoty, nahrazena neutralizační vazbou s proměnným neutralizačním kondenzátorem. Ten převádí malou část signálu z anody zpět na mřížku v opačné fázi, čímž ruší parazitní vazbu. Tímto je přijímač stabilnější a selektivnější. Následuje cívková souprava, která je výměnná pro změnu rozsahu (SV nebo DV) – v přijímači na fotce se dochovala středovlnná cívka. Zde se již podruhé vyladěný signál detekuje a dál se signál dostává přes transformátorové vazby do jednostupňového nebo dvoustupňového konce dle polohy přepínače.
R.154 a R.154b výroba asi 1928-1929. R.154 je jedním z posledních radiopřijímačů nesoucí značku Zenit, ale již se jedná o převzatý model Telefunkenu (Siemens-Halske RFE32). Je to truhlička – dvouobvodová přímozesilující čtyřlampovka se síťovým napájením bez reproduktoru. Přijímač má klasicky dřevěnou skříň a přední panel z ebonitu, u tohoto rádia byla snaha o co nejjednodušší obsluhu. Zajímavostí je, že pásmo středních a dlouhých vln je vcelku, a tak se ladí bez přepínání rozsahů. Na levé straně se nalézá ladění antény, na pravé síťový vypínač. Na zadní stěně je přístup k pojistce, dále je tam přípojka reproduktoru, a dokonce již vstup na gramofonovou přenosku. Na odklopném víku, které je vybaveno bezpečnostní pojistkou, je nalepen návod k obsluze (v češtině nebo němčině), typový štítek je nezvykle umístěn zespod přístroje. Na předním panelu najdeme velký knoflík zpětné vazby a dvojí ladění se štěrbinovými stupnicemi, v pravém dolním rohu je zmodernizované logo ZENIT. První elektronka (tetroda RENS 1204) slouží jako vf předzesilovač, druhá (REN 1104) jako audion (detektor se zpětnou vazbou). Následuje nf předzesilovač (REN 1004) a koncový stupeň s triodou RE134 (v prospektu uvedena RE124). Provedení R.154b by mělo mít výkonnější koncový stupeň s osazenou elektronkou RE604. Ta byla osazena i v mém kusu, ale podle štítku se jedná pouze o slabší model, zřejmě byl tedy zdroj přetížen.
